Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie plavání

12. 7. 2006

HISTORIE PLAVÁNÍ


Světový vývoj

Z období pospolné společnosti nemáme žádné doklady o
vztahu člověka k plavání. Přesto na základě studia života kmenů,
které ještě v současné době žijí na úrovni prvotně pospolného člověka,
můžeme usuzovat, že v této době patřilo plavání k základním
pohybovým dovednostem, jako jsou chůze, běh, lezení, házení atd.. Tyto
dovednosti byly existenční nutností člověka v jeho boji s přírodou
a nepřítelem.


Z toho, jak dosud plavou domorodci v Africe a Jižní
Americe, usuzujeme, že tehdejší lidé užívali jak střídavých, tak i současných
pohybů končetin. Zřejmě napodobovali pohyby různých zvířat, jako například
koně, psa a žáby..
Ze starého Egypta máme několik dokladů, které ukazují na
velkou oblíbenost plavání. Jsou to malby na vázách a četné sošky, které
zobrazují plavajícího člověka. Na některých z nich najdeme i obrazy
žen, což svědčí o tom, že plavání v tehdejších dobách bylo přístupné
i ženám. V záznamech na papyrusech najdeme též zmínku o učiteli plavání,
který vyučoval děti faraónů.

Největšího rozmach dosáhla tělesná výchova ve starém Řecku.
Plavání bylo považováno za jeden z nejdůležitějších vyučovacích
předmětů v gymnáziích. Každý, kdo neuměl číst a plavat byl považován
za nevzdělance. Plavání mělo též značný podíl v tělesné přípravě
vojska. Významnou roli v námořních bitvách měla skupina specielně
vycvičených plavců, jejichž úkolem bylo přiblížit se pod vodou k nepřátelským
lodím a způsobit paniku ještě před zahájením boje.
Feudální společnost dovršila úpadek tělesné výchovy. Zásluhu
na tom měla křesťanská ideologie, která zakazovala jakoukoliv péči o tělo.
Lidské tělo se stalo nástrojem ďáblovým a podle toho se s ním také
zacházelo. Raný feudalismus byl proto charakterizován špínou a morovými
epidemiemi. Pouze prostí lidé často přestupovali náboženská dogmata a
hledali osvěžení v řekách a rybnících. Výjimku těž tvořilo rytířstvo,
opora feudálního řádu, které z branných důvodů zařadilo plavání
do tzv. sedmi rytířských ctností.
 Také Jan Amos Komenský(1592-1670) ve
svém spise Orbis pictus zobrazil pod heslem „palvání“ různé způsoby překonávání
vodních toků člověkem.

Počátky sportovního plavání

Počátky sportovního plavání byly pevně spjaty s vytrvalostními
výkony. Popud k těmto výkonům dal anglický básník lord G. G. Byron,
aby si ověřil řecké báje o Leandrovi, přeplaval roku 1810 Dardanelskou úžinu.
O šedesát let později, v roce 1875, zdolal anglický kapitán M. Webb
kanál La Manche. Tím, že byl změřen čas 21 hodin a 45 minut, byla hozena
rukavice dalším následovníkům. V roce 1971 přijal výzvu a kanál přeplaval
i náš František Venclovský.


V polovině šedesátých let minulého století se začaly
zakládat v Londýně první spolky přátel plavání-plavecké kluby. Tím
byl dán základ pro soutěžení mezi kluby, studentskými kolejemi i
jednotlivci. Kolébkou sportovního plavání se tak stala Anglie, největší
koloniální mocnost a nejvyspělejší průmyslová země té doby.


Historický čin lorda Byrona ovlivnil na dlouhá léta vývoj
světového plavání. Muži a ženy různého věku překonávali mořské průlivy
ve snaze dosáhnout nejlepšího výkonu. Kromě Dardanelské úžiny a kanálu
La Manche to byl například Mesinský průliv či Oresund v blízkosti
Hamletova Elsinoru. Tam, kde neměli moře, musela stačit řeka. Zvlášť velkému
zájmu diváků se těšily distanční závody ve městech. Za všechny
jmenujme slavný závod „Napříč Paříží“. V současné době jsou
soutěže podobného typu organizovány jako dálkové(distanční) a otužilecké
plavby.

Plavecké soutěže a růst výkonnosti

Nejvýznamnější soutěží jsou olympijské hry. Význam plavání
byl oceněn tím, že bylo zařazeno do programu již v roce 1896. Tehdy
byla vypsána pouze disciplína: plavání a délka tratě, která se měla překonat.
Každý plaval, jak uměl. V závodech na 100m a 1200m zvítězil Maďar A.
Hajos s časem 1:22,2 min a 18:22,2 min, 500m překonal Rakušan P. Neuman
za 8:12,6 min. V průběhu dalších let se ukázalo, že jednotlivé způsoby
plavání jsou různě rychlé. Společné soutěžení odporovalo zásadám
sportovní etiky, a proto se přistoupilo k jejich oddělení. Až v roce
1904 na olympijských hrách se poprvé soutěžilo v plavání na prsou.

Program olympijských her se postupem času měnil. Některé
disciplíny se nám jeví z dnešního hlediska kuriózní. Například v roce
1900 bylo zařazeno plavání pod vodou na vzdálenost. Výkon vítěze byl 60
metrů. Zvláštností dalších olympijských her v roce 1904 byla disciplína:
startovní skok se splýváním. Držitel zlaté medaile dosplýval asi 19,05
metrů. V současné době probíhají plavecké soutěže ve čtyřech
plaveckých způsobech, polohovém závodě a štafetách.


Ženy se poprvé zúčastnily plaveckých soutěží ve
Stockholmu roku 1912 a to v disciplíně: volný způsob. Plavání na
prsou bylo zařazeno do programu až v roce 1924. V šedesátých
letech byl pořad her obohacen o další disciplíny a plavání se tak zařadilo
mezi sporty s největším množstvím udělovaných medailí.



Plavání na území ČR



Naše země má poněkud odlišný historický vývoj, než jaký
známe u Řeků a Římanů. Otrokářský řád se u nás plně nerozvinul a naše
kmeny přecházely většinou od prvotně pospolné společnosti přes období předfeudální
k feudalismu.


O plavání z těchto dob nemáme žádné doložené zprávy.
František Palacký v Dějinách národu českého při charakteristice
Slovanů uvádí: „Slované byli podle starých zpráv středně vysocí…,
ve vodě, zvláště co plovači a potápěči, se dobře znali.“


Z naší historie se dovídáme, že české vojsko se
nejednou vyznamenalo v bojích právě tím, že přeplavalo řeku a zvítězilo
nad překvapeným nepřítelem. Jinak za feudalismu upadalo plavání v naší
zemi vlivem křesťanství právě tak jako všude jinde. O plavání, zvláště
o jeho organizovaném výcviku, můžeme hovořit až v prvé polovině 19.
století.


První plavecké závody se u nás konaly roku 1845 při příjezdu
prvního parního vlaku z Olomouce do Prahy. Závody v těchto dobách
se pořádaly v rámci lidových slavností a měly převážně exhibiční
charakter. Počátky sportovního plavání souvisely se zakládáním prvních
sportovních klubů v 90. Letech minulého století. 5. Srpna 1895 uspořádal náš
nejstarší sportovní klub AC Praha plavecké soutěže mezi Slovanským a Střeleckým
ostrovem v Praze. Mezi nadšené organizátory patřil i spisovatel Ignát
Hermann. V těchto dobách se plavání pěstovalo hlavně ve veslařských
klubech.


Roku 1896 bylo uspořádáno první mistrovství zemí koruny české.
Zvítězil Eugen Wolf z Vratislavi. Na mistrovství se plavala hlavní
disciplína 2000 metrů volný způsob. Teprve později byl pořad rozšířen o
závod na 500 metrů volný způsob o Stříbrný věnec města Prahy. To, že
hlavní soutěží byla distanční disciplína, bylo odrazem tehdejších pokusů
o přeplavání mořských úžin.


Pořadatelé se snažili zvýšit přitažlivost plaveckého
sportu různými atraktivními vložkami. Tak v Roudnici roku 1902 zařadili
do pořadu závody na neckách, v sudu a na kládě. Lidé proto pohlíželi
na plavání jako na atrakci.


Z nejvýznamnějších závodů před první světovou válkou
je třeba jmenovat závod Napříč Prahou, který byl založen v roce 1906
podle vzoru závodu Napříč Paříží. Velmi populární soutěží byl též
Burbermeisterův memoriál. Závody se konaly většinou na vorových plovárnách
a na Císařské louce.


Mezi nejlepší plavce tohoto obdob patřili bratři
Burbermeisterové, Riedel, Prull, Čeleda, Žagar, Machulková, Vltavská, Mejzlíková
a další. Velkou publicitu mělo vítězství Prull před Žargarem a Čeledou
na mezinárodních závodech na Bledu v roce 1911.



100m prsa


Vývoj techniky



Plavání na prsou patří mezi nejstarší plavecké způsoby.
Jeho technika je popisována již v nejstarších učebnicích plavání. Z tohoto
důvodu, ale i z důvodu praktického využití je tento způsob nazýván
klasickým. Plavání prsou připomíná plavání žáby. Jeho technika je z hlediska
biomechaniky málo efektivní, neboť pomocné fáze cyklu se provádějí ve
vodě ve směru lokomoce.


Vývoj techniky se často střetával s regulemi plaveckých
pravidel. Některé vývojové tendence vedly k tak podstatným změnám
techniky, že to odporovalo duchu klasického způsobu plavání.


V druhé polovině dvacátých let se plavání prsou vyznačovalo
širokým kopem nohou do stran a rychlím snožením. „Klínová teorie“, jež
byla příkladem nesprávné aplikace fyzikálních vztahů na plavání, vysvětlovala
vznik hnací síly vytlačováním vody nazad při snožení. Po dokončení záběru
nohou následovalo dlouhé splývání. Vdech prováděli plavci v době přípravné
fáze paží, jejichž pohybům se přikládal malý význam.


V polovině třicátých let se projevil vliv japonských
prsařů a amerických motýlkářů na zúžení a zrychlení kopu nohou. Tento
pozitivní rys se stal součástí dnešní moderní techniky. V dalším
období se předmětem zájmu staly pohyby paží. Snaha co nejvíce napodobit
kraulový záběr vedla ke vzniku motýlka.Plavci mohly plavat prsa i motýlka v jedné
disciplíně až do roku 1952. Nová pravidla zakazovala přenos vpřed
vzduchem, a proto plavci využívali alespoň kraulový záběr. Ten se uplatnil
v plavání pod vodou. Záběr se vedl ze vzpažení končetinou ohnutou v loketním
kloubu až do připažení. Po ukončení se ohyboval plavec setrvačností.
Stometrovou trať překonávali plavci převážně pod vodou. Olympijská trať
200 m však již nedovolovala tak rozsáhlou práci na kyslíkový dluh. Proto někteří
plavci prováděli pod vodou 2-3 pohybové cykly. Plavání pod vodou, s výjimkou
jednoho cyklu paží a nohou po startu a obrátkách – tzv. prsařský zátah
pod vodou, zakázala pravidla v roce 1957.


Jak ukázaly olympijské hry v Římě (r.1960) a v Tokiu
(r.1964), pokračuje vývoj techniky plavání prsou dále cestou zvýrazňování
záběru paží a zrychlování frekvence pohybů. Zdůrazněný záběr paží
vedl k pozdějšímu vdechu a zrychlování frekvence pohybů.

ROZVOJ POHYBOVÝCH SCOPNOSTÍ

Plavání se řadí mezi vytrvalostní sporty. Jak vyplývá ze
struktury výkonu, je rozvoj pohybových schopností vedle zdokonalování
dovedností rozhodující částí jeho tělesné přípravy. Základní pohybové
schopnosti (síla, rychlost, vytrvalost a obratnost) jsou dnes chápany jako
komplexy silových, rychlostních, vytrvalostních a obratnostních kvalit, které
v přirozených podmínkách sportovních výkonů neexistují jako
samostatné fenomény, nýbrž vstupují do různých vzájemných spojení.
Tato spojení (např. silová vytrvalost) mají v každém sportovním odvětví
výrazně specifický charakter podle povahy sportovního výkonu. Ze stejných
důvodů pozorujeme různé významové pořadí pohybových schopností, různou
hierarchii jejich důležitosti v jednotlivých sportovních výkonech.


Podstatou plaveckého výkonu je schopnost překonávat
hydrodynamický odpor, jenž vzniká pohybem plavcova těla ve vodním prostředí.
Tento odpor plavec překonává úsilím, které vynakládá v každém
mnohonásobně se opakujícím záběrovém pohybu. Nejde tedy o jednorázový
silový výkon, nýbrž o opakované silové úsilí v čase.